24. 8.
Musím zde napsat, že od pátku jsem až do neděle pořád někde výletil.
Na pátek vybírala výlet mamka a musím říct, že se toho zhostila opravdu mistrně a já si to s taťuldou užíval jedna báseň. Ta paráda se konala v Radvánovicích poblíž Sedmihorek. Navštívili jsme přírodn zábavný dětský areál "Šťastná Země", kde se zrovna konaly slavnosti slámy. Prostě holky a kluci pokud si chcete fakt užít, přemluvte svoje rodiče a vyražte!!!! V sobotu pak vymýšleli výlet strejda a teta Airinkovic. Cílové místečko Bělečko a poznávali jsme krásu místních lesních cest a hlavně udělali pohodičku v jednom ze tří krytých ohnišť, kde máte připravené dříví, takže jen nakoupíte dobroty, zapálíte a už se kuchtí. Byl to parádní celodenní výlet s partou prima lidiček a hlavně se pejskové (Airinka,Atosek i Darpík) řádně vyvětrali!. No a neděle zbyla na tatínkovi. Cílové místečko Světla nad Sázavou, kde jsme si prohlédli místí zámek a zámecký park, městečko a dali mňamku v jedné restauraci. Nutno podotknout, že všechny tři dny nás provázelo krásné počasí, pohodička, úsměv a dobré jídlo. Fotodokumentace hlavně z pátku a pár foteček i ze soboty najdete zde. V neděli už foťák mamka netahala.
Vloženy fotečky z dovolené na chaloupce a také pár foteček z oslavy mého 1.roku. Vše se točilo na kameru, takže fotek je 0 0 prd
. Snad sem brzy doručíme i nějaké to víííídeo.
13. 8. 2010 jsem oslavil svůj první rok s mírami 9300g a 77cm
Vážení přátelé, kamarádi je 21:20 (na fotce jsem si v nestřeženém okamžiku s velkou radostí upravil malou ručičku o hodinu zpět
abyste se neděsili že chodím tak pozdě spát) a k tomu všemu pátek 13.
!!!!! Je to neuvěřitelné, ale dnes je tomu právě rok co jsem spatřil poprvé světlo světa a musím říct že jsem za ten rok stihl spoustu věcí za které jsem samozřejmě náležitě obdivován (jako od půl roka si přivlastnit nočník, v 10,5 měsících začít chodit atd.), ale i fůru věcí ze kterých rodiče radostí neskáčou, ty vám ale prozrazovat nebudu. Mně se na tom lidském světě ale vážně moc líbí, vyřádím se do sytosti, obětí mám na to celkem dost
, bránice mně od smíchu bolí každý den, na přísun jídla a pítí stížnosti podávat také nemusím
a volnosti k vybití své neutuchající energie mám také dostatek. Prostě si žiju jako král, jsem babičkami, dědoušky, tetami i strýčky a samozřejmě rodiči neskutečně milován.
Dnešní den byl toho důkazem, jelikož když jsem se ráno (v 11 hodin
) probudil, čekalo mě hned několik překvapení. Nejprve nám vyrostlo něco na stropech a kytičkách, pak se najednou oběvili babičky, dědové a strejda, předali mi dárečky a co víc poznal jsem kouzlo prvního dortu a dal mu co proto:-). Fotečky a snad i nějakou videodokumentaci v co nejkratší době zveřejníme nebojte a také tu ještě dlužím fotečky z dovolené na chatě v Jizerských horách, kam za námi na víkend dorazili i naši kamarádi Maieři.
PS: Prozatím alespoň veršík co mi složil hradecký děda k 1. roku:
To jsou pro mě noviny, že jsem měl včera 11ti měsíční narozeniny. Jsou to samé jedničky a radost ze mě kromě rodičů mají i dlaší gratulanti, moji dědové a babičky. Za měsíc mi bude 1 rok a dnes už umím krok sun krok. I pejsci Darpík s Atoskem mají radost, ale já vím, že nadělám ještě všem s tím chozením starost. Jsem totiž moc akční a zvídavý a nudit se mě vůbec nebaví. Tak mně držte všichni palce, ať mě při chůzi drží dosti balance a od všech pak míra tolerance. O boule totiž nestojím, tak snad případné pády ustojím.
12. 7.
Tak jelikož mi zítra bude už 11 měsíců rozhodl jsem se vám ukázat jak mi vlastně na tom
světě je. V pátek jsem si užíval dámské společnosti v Cholticích u Havlíkových (Olči a Monči), kam přijela i teta Dáša s Eliškou a v neděli byl poctěn návštěvou Lukáše, Dity a Nelinky Maierových ze Slatiňan. Nu co vám budu vyprávět, prostě společnost dam mi dělá dobře a já jsem nejšťastnější chlap pod sluncem
. A abyste z těch slečen a dam taky něco měli, tak přihazuji fotečky.
Jinak myslím že jsem toho za své působení už zvládl opravdu dost. Velice rychle jsem se odnaučil ležet v klidu, nebrečet, ale pozitiva samozřejmě převažují: chodím na nočník, baštím jako Otesánek, jsem jako sluníčko, miluji všechny co se kolem mě vyskytnou a hlavně vážení přátele si zapište datum 9.7.2010, protože to jsem poprvé poznal jaké to je udělat sám své první kroky!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Takže moji drazí rodiče těšte se, protože teď se vám teprve začne zvedat tepová frekvence
.
PS: Sice už chrupu, ale podvědomí mi říká, že tatínek s vozíkem croozeříkem domů spěchá, takže mě snad brzy čeká další povedené dobrodružství.
28.6.
Dnes jen ve stručnosti, protože mamka chce jít spát
. Ve čtvrtek navečer jsem se vypravil s rodiči i pejsky na procházku kolem Chrudimky. Moc se mi to líbilo a náramně jsem si ji užil - dokumentace zde. V pátek jsme se pak už bez pejsků nalodili do obytného autíčka a vyrazili směr Milevsko za našimi Baťaláčky (Janičkou, Tomem a kluky Filípkem a Kubíkem), kde jsme strávili super dny až do neděle. Moc jsem si to užil a foteček se snad dočkáte brzy.
14. 6.
Dnešní desetiměsíční prohlídka skončila verdiktem: váha 8700g, výška 75cm a zdravý usměvavý čertík co bude za chviličku chodit
!
10.-12.6.
Taťka mě s mamkou odvezl na tři dny do Hradce Králové k babičce a dědovi. Koupili mi novou hračku - velkého koníčka. Mohu se na něm houpat i vozit a až budu větší i jako na trojkolce jezdit. Moc jsem si to s nimi užil, výskal jsem, skotačil, smál se, s babičkou dělal houpy houpy a ťap ťap za ruce s ní chodil a v tom krásném počasí jsem se taky pěkně potil. Měl jsem ale na balkoně bazének, v něm vlažnou vodičku, ale byl jsem v něm jen chviličku.
V sobotu pro nás přijel autem tatínek a tak mě maminka dala do plínek. Babičce a dědovi jsem udělal pá pá a odjel s rodiči domů do Slatiňan za pejskama. Nezbývá mně než se těšit, že co nejdříve přijedu babičku s dědou zase potěšit.
A přidávám pár foteček jak jsem se měl v HK
31. 5.
Máme tu konec května, zítra Mezinárodní den dětí!!!!! a mně se nezadržitelně blíží desetiměsíční panování na tomhle světě
. Řeknu vám že je to vážně paráda. Rychlostí blesku zdokonaluji své pohybové dovednosti a starám se o to, abych hlavně mamince ale i tatínkovi nedopřál chvilku oddychu. O mé vytrvalostí disciplíně HOUPY HOUPY se přesvědčují hlavně obě babičky v jejichž náruči se hopsá jedna báseň, jen bych řekl, že udržet se mnou krok je pro ně dosti těžké. Další mojí zbraní je můj zářivý úsměv. Házím ho na každého kdo se uchází o moji přízeň. Prostě pokud nemám hlad nebo nechci na nočník mám stále pusu od ucha k uchu.
Hodně bych toho mohl napsat i o kapitole jídlo, to miluji asi hned po všech rodinných příslušnících
. Má pec je prostě stále bezedná a tak baštím vše jak o závod. Jediné co si prostě líbit nenechám jsou uspávací večerní kašičky, tsss o čudlíček by mě chtěli připravit ale já se nedal a tak mlíčko teče stále před poledním i večerním spaním a tady je dokumentace toho jak mi to vždycky svědčí
!
Nu co dodat závěrem prostě jsem andílek s ďáblíčkem v těle a tudíž potřebuji k životu stále nějakou akci a hlavně vážení rozlet a žádné ohrádky s tím na mě prostě nechoďte!!! Pro všechny své fanoušky přidávám ještě fotečky co mamka rychle vyblejskla než jsem šel dnes chrupat, protože se tu už dlouho prý nic nedělo.
26. 4.
24. 4.
Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. Štír sice nejsem ale mrštnej jak háďátko jsem bravurně, tudíž přeju mým oběma dědům vše nej k svátku a přidávám svoje další úspěchy a vylomeniny.
18. 4.
A je to tady, slibované fotečky z mé první dovolené!!!! A ještě jedna zpráva:
DNES SE MI PROŘÍZLA PRVNÍ BÍLÁ TEČKA V LEVO DOLE!!!
17. 4.
Mám za sebou 8 měsíců
Jojo už je to tak, mám za sebou svých prvních 8 měsíců svého života, a taky svoji první dovolenou s kompletní rodinkou (myšleno i se čtyřnohýma bráškama). Teda musím vám říct, že mě ten život baví čím dál tím víc. Ten největší zlom přišel pár dní před dovolenou. Zjistil jsem že se ten svět a věci okolo mě dají poznávat nejen lezením po čtyřech, ale i sezením a co víc, když se mám čeho chytit tak se postavím na dvě nožky a to je pak pane rozhled. Jen bych řekl, že rodiče mé objevovatelské schopnosti 
nesdílejí s takovou radostí a vůbec nechápu proč když jsme se vrátili z dovolené mi postýlky snížili a všechny věci z poliček putovaly do vyšších sfér
. No ale já jim ještě ukážu, že to pro mě není žádná překážka.
Dovolenou jsme od 9. - 15. 4. strávili v Dolní Radechové u Náchoda v příjemném rodinném penzionu. Počasí celkem ušlo a my podnikli i pár výletů. Ovšem největší zábavu jsem měl se čtyřnohýma bráškama. To lezení nám všem šlo báječně a vzájemná očuchávačka byla legrační. Víc jsem se líbil Atoskovi, je to takový ďáblík jako já, Darpík už je moudrý psík, a tak se nenechal zvyklat do žádných skopičin. Fotečky z první dovči na sebe snad nedají dlouho čekat. Slibuju, že taťku popoženu. Zatím přidávám slibované fotky z velikonočního výletu.
A abych nezapomněl v pátek jsem absolvoval osmiměsíční prohlídku, která skončila s verdiktem váha dobrá, délka až dost, takže sexy míry v 8. měsíci = 8kg a 72cm
7. 4.
Jojo už je to tak, mám za sebou svoje první Velikonoce a moje pokroky pokračují závratnou rychlostí
. Nejen že bravurním způsobem lezu již delší dobu po čtyřech dopředu, ale už si sedám a začínám se pomaloučku polehoučku stavět. Pravda jen ty dopady jsou ještě neohrabané, ale já to určitě brzy napiluju. Tenhle pátek odjíždím s rodiči a bafanama na týdenní dovču, tak už se moc těším. A pro ty z vás, kteří chtějí vidět jak rostu, tak tu mám nejaktuálnější fotečky všeho druhu (řádění v postýlce, lezení na zemi a moje proslulé mosty a taky hody hody doprovody
). V neděli jsme podnikli s rodiči a bafbafama celodenní výlet obytným autíčkem do Břehů u Přelouče a jak jsem se já i pejsci měli brzy uvidíte
.
24. 3.
Za těch necelých 14 dní se toho událo hrozně moc. Takže to vezmu pěkně po pořádku. V pondělí 15. 3. jsem byl na celodenním výletě v Hradci u babičky a dědy, kteří nás vzali do výborné restaurace "Na Statku" , protože babička cca před měsícem oslavila kulatiny, tak jsme ji museli zapít. Taky jsem po dlouhé době viděl prababičku s pradědečkem, a taky pratetu. Já mám společnost šíleně rád, tak jsem si to moooc užíval a samozřejmě všichni se mnou. Musel jsem všem předvést svoje pohybové umění, povyprávět jak se mám a hlavně jsem rozdával jeden úsměv za druhým. Fotečky z pondělního oběda najdete tady.
No a pokračujem v neděli 20. 3. jsem vážení kamarádi byl přivítán jako čestný občánek Sobětuch (kde mám trvalé bydliště jako tatínek). Společně se mnou vítali ještě o 3 měsíce staršího Vojtíška Vodehnala. Oba jsme totiž byli na první vítání (28.11.2009) nemocní. No teda řeknu vám že jsme si to s Vojtou nármně užili a vůbec nám nevadilo že už jsme velcí chlapi. Myslím že takové vítání občánků ještě nezažili. Samozřejmě že dorazili i babička s dědou z Hradce a po vítání jsme všichni poseděli a popili u druhých prarodičů. Byl to parádní den, tak jukněte sem jak jsem si ho užil.
DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!!!!!
CHTĚL BYCH SE VŠEM POCHLUBIT ŽE UŽ SKORO MĚSÍC HÁZÍM TO HNĚDÉ SMRADLAVÉ DO VĚCI S NÁZVEM NOČNÍK. DAL JSEM MAMINCE SÁM HLASITĚ NAJEVO, ŽE TOHLE TEDA V PLÍNĚ TRPĚT NEHODLÁM A PŘI TÉ PŘÍLEŽITOSTI SE NA NOČNÍKU I VYČŮRÁM
TUDÍŽ GRATULACE MŮŽETE ZANECHAT V NÁVŠTĚVNÍ KNIZE.
12. 3.
Ahojtě kamarádi, takže si to ujasníme. Zítra oslavím svých 7 měsíců na tomhle světě a teda řeknu vám, že jsem objevil další báječný fígl jak upoutat pozornost mých starostlivých rodičů (že to jde brekem už mám dávno otestované). Já jsem totiž začal regulérně zdrhat. Sice spíš couvu (jde mi to bravurně rychle a hlavně s nadšením) ale sem tam se zadaří a vydám se i kupředu. To máte vidět ty ostříží zraky mamky a taťky, no věřte nebo ne myslím že si chudáci moc nesednou
.
Zdravíčko zatím slouží až na protivný ekzém, který jsem asi vyfasoval po taťuldovi a co se týče zánětu ledvin, tak kontroly moči zatím OK a další protivná vyšetření mě čekají až v září (pokud bude do té doby vše dobré) a pak se rozhodne co dál. Antibiotika ale budu muset brát minimáně 2 roky určitě
. Jinak si teď trochu víc občas pobrečím a všechno strkám do pusy. Mamka mi pořád kouká do pusy, asi čeká že by konečně mohl vylézt první zoubek.
Další novinka je, že se chystám začátkem dubna na svoji první dovolenou i s pejskama, tak jsem zvědav jak to všichni zvládnem. Tak se zatím mějte moc hezky a já se zase ozvu jak se daří.
27. 2.
Ahojda všichni tak vám musím říct jak jsem pochodil u pana doktora v Praze. Zatím se žádná operace nekoná. Prý až oslavím 1 rok, tak mě čekají zase ty dvě ošklivý vyšetření a až podle nich se rozhodne co a jak dál. Každopádně antibiotika budu brát minimálně 2 roky. Ovšem pokud byse zánět do té doby opakoval musela by se operace provést určitě. No ale já jsem lev bojovník a jen tak se nedám a ukážu všem zač je toho loket.
Dál zdokonaluju své umění v houpy houpy, ketré přerostlo ve stavění mostů (taťka jim říká Shimri´s bridge a určitě vám je brzy vyfotí), a také jsem poprvé okusil něco jiného než maminčino mlíčko a jak mi to chutnalo posuďte sami
už se vážně těším na další maminčiny experimenty které mi s láskou připravuje.
13. 2.
"Šimráčkův první půlrok"
Ahoj všichni tak takhle to vypadalo když jsem spatřil poprvé světlo světa! A takhle vypadám dnes.
Je to až neskutečné že už před půl rokem odstartovala moje cesta životem. Myslím si, že nejvíc to utíká rodičům, když vidí jak jim rostu před očima a už s nimi i pěkně dovádím. No co si budem nalhávat stihl jsem si za těch 6 měsíců užít i pěkných nepříjemností, ale stále převažují ty krásné chvíle. Vím že všichni okolo mě mě mají nesmírně rádi a těší se společně se mnou z každého nového pokroku a já mám radost, že jsem obklopen tolika hodnými lidmi, moc jim za to děkuju! Jen pro připomenutí když jsem se vyklubal mé sexy míry byly: 3540g a 51cm a na půl roce se vyšplhali na 7250g a 69cm!!!!!
V pátek jsem byl u paní doktorky na půlroční prohlídce a dostal jsem velikou pochvalu, mimo jiné i za své pohybov nadání, kde se prý mohu srovnávat se 7-8 měsíčními dětmi, ostatně někteří z vás už jste můj nový videokousek viděli a kdo ne, tak ať žije HOUPY HOUPY. Taky jsem dostal včeličku do nožičky, tak budem doufat, že tentokrát už v nemocnici se zánětem ledvin za sedm dní neskončíme. Jednou se ta smůla snad prolomit musí ne
. Já si teď spokojeně chrupu a představte si co nevidět prý budu dostávat novou mňamku, prý se tomu říká mrkvička. No uvidíme komu bude chutnat víc a kde ta údajná dobrota skončí. Budu se ale snažit, protože jsem od Ježíška dostal krásnou dřevěnou židličku a včera jsem si poprvé zkusil jak se v ní sedí. Málem bych zapomněl to je taky můj nový kousek, kojení v leže mě přestává bavit, a tak si u toho průběžně sedám! Už jsem si i zkusil pohrát s mističkou a lžičkou, ale zatím z toho nic nekáplo, prý nesmím chtít všechno hned. Tak se mějte náramně a buďte zdraví.
6. 2.
Od včerejška jsme s mamkou osiřeli
. Taťulda byl maminkou (vlastně Ježíškem) vyslán na víkend do Herálce na fotoworkshop fotit dravce, takže doufejme že si to náležitě užije a pak se pochlubí svými výtvory. No ale ještě než v pátek odjel, tak samozřejmě nafotil jako přípravu moji ranní postelovou rozcvičku (mimochodem cvičím každý den abych se holkám líbil). Takže případné zájemkyně mrkejte sem
.
Abych neukazoval, že jsem jen dítko smějící se, rozhodl se "fotrlotr" učinit tomu přítrž na svém fotowebu v sekci Shimri´s Kingdom s názvem Tragic moments, tak se pokochejte a přiučte mými výrazy jak zpracovat maminku! Do rána to tam 100% najdete.
3. 2.
Já vím moji milí, že se tu dlouho nic nedělo, ale nějak nebyl čas a hlavně náladička jak jsem se vrátil z nemocnice. Domácí prostředí mi ale neskutečně svedčí a já se mám 
zase čile k světu-rozumějte asi tak, že rodičům moc oddychu nedopřeju. No uznejte sami, kdo by nevyužil maminčiny měkoty z nemocnice (kdy mi byla neustále po boku a já se choval a choval) a nezneužil ji i doma. Problém je v tom, že už mě asi prokoukla a pláč ve stylu cirkulárka už nezabírá, možná by to fungovalo kdybych se hned jak přiletí nezačal usmívat. Kdo z vás četl trilogii od Simona Bretta (Prevítem snadno a rychle, Prevítovy první krůčky a Další prevít?Jen to ne!) asi tuší o čem je řeč. Pozn. maminky - všem maminkám i budoucím vřele doporučuji!!!!
No ale umím být i hodný klučík, za týden mi bude půl roku, jsem sice ještě bezzubý, ale už umím couvat na bříšku a brilantně okusovat všechny prsty na nohou. Abyste věděli jak vypadám přidávám pár aktuálnějších pelmel foteček. Tak se mějte všichni bájo zachovejte mi přízeň.
Váš Šimráček
29. 1.
20. 1.
Ahoj všichni kdo sem pravidelně přicházíte. Omluvte výpadek v novinkách, ale jak už se
taťulda zmínil v návštěvní knize, bohužel jsem od 5. - 13. 1. opět leže v chrudimské nemocnici se zánětem ledvin. Byl tomu sotva měsíc co mě pustili a vrátilo se to znovu. Nemusím vám asi popisovat jaké nehezké věci se mnou zase dělali, ale jelikož jsem lev bojovník a měl jsem stále po boku mamku zvládnul jsem to na jedničku. Díky opakovanému zánětu se urychlily i vyšetření. To jedno bohužel prokázalo vrozenou vadu na obou ledvinách a ještě k tomu mi přes močové cesty vedou nějaké cévy, které je utlačují. Prognóza asi taková, že 25.1. si okusím jaké to je být pod celkovou narkózou, kde mi budou vyšetřovat funkci ledvin a 22.2. jedu na specializované pracoviště do Prahy, aby se rozhodlo co bude dál. Žádnej med to pro mě ani pro rodiče není, ale tuhle bitvu prostě musím vyhrát.
Až na tohle trápení se ale s rodičema máme báječně, rostu jim jako z vody, nejradši bych jim už utíkal, prostě potřebuju mít o všem přehled a jsem takové mimčo k neutahání. Tak se všichni mějte a díky za všechny povzbuzující zprávičky, které nám s mamkou chodily!
2. 1.
24. - 25. 12.
Teda já vám povím lidičky, že tyhle dva dny jsem prožil snad nejvíc zážitků za svůj
dosavadní pobyt na tomhle světě. Všude kolem mě svítilo spoustu světýlek, dokonce mi v obýváku u postýlky vyrostl stromeček a pod ním byla hromada šustivých barevných papírů a mašliček. No řeknu vám to byly hody. Máchal jsem rukama,nohama a očima nevěděl co sledovat dřív. Rodiče mě, když jsem štědrovečerně povečeřel, usadili do mého lehátka, nadlábli si bříška a pak mi na klín podávali jeden balíček za druhým a říkali, že tohle všechno mi nadělil Ježíšek protože jsem byl hodný kluk. Jak jsem si to užíval můžete zkouknout zde.
Druhý den jsem šel zkontrolovat světýlka k babičce a dědovi do Sobětuch a dorazil tam i hradecký děda, který neopomenul složit veršík.
22. 12.
Ahojda všichni, tak dneska je to prý přesně rok co se rodiče dozvěděli, že se jim narodím já a i proto se rozhodli, že když budu chlap dají mi jméno Šimon. Všem vám moc děkuji za gratulace (rodiče mi je vyřídily). Svůj svátek jsem oslavil čtyřměsíční kontrolou u paní doktorky a musím se pochlubit svými sexy mírami: 5850 gramů a neuvěřitelných 65 cm!!! Paní doktorka ze mě byla nadšená jaký jsem klučina čipera. S mamkou a taťkou jsem si doma pořádně zařádil a v kočárku s babičkou na procházce si zajezdil. Teď už si spokojeně chrupu v postýlce a vy se můžete podívat na pár aktuálních foteček.
21. 12.
12. - 13. 12.
Tento víkend jsem si s rodiči vyhradil pro tetu Verču a strejdu Míšu z Kuřimi-mají fenečku Sindy, která ale kvůli mě musela zůstat doma. Řeknu vám, že zájem o mě byl obrovský a já měl tak další oběti na chování a laškování jen abych nemusel být v postýlce. Krásně jsme si to všichni užili, dokonce jsem se přemohl a zůstal se všemi vzhůru až do půl jedenácté. Nejmenší radost z toho měla asi maminka. Takže teto a strejdo děkujeme za návštěvu, bylo nám s váma prííímově a koukejte se zase brzy ukázat! Pár fotek od strejdy:-), děkujeme!
No a jelikož je dnes 13., slavím svoje čtyřměsíční narozeniny. Momentálně si chrupu, ale za chvíli se začnu hlásit o svůj příděl. No co vám budud vyprávět, moc se neupejpám a váha ukazuje den ode dne víc a víc. Dnes se zastavila na 5510g a měřím cca 64cm. Přesně se to změřit nedá, prý sebou děsně melu. Když se mám o co zapřít nohama začínám se plazit, ale zatím můj největší gymnastický kousek je otočka na zádech v postýlce o 180 stupňů. Krásně si beru hračky a srkám do pusy co mi přijde do ruky, nejvíc ale miluju svoje ručičky. Jsem spokojené miminko a rodiče mě zahrnují láskou od rána do večera, tak co víc bych si mohl přát. Tady pár aktuálníh foteček
8. 12.
Ahoj lidičky, tak včera za mnou a mamkou přijel děda z Hradce. Mamce potřásl pravicí a
dal jí velkou kytici, já jsem dostal jako dáreček krásný lvíčkový bryndáček. No a já mamince k jejím kulatinám taky dal príma dáreček, no řekněte zvládl jsem za celý den naspat jen 35 minut!
No a dneska jsem měl doktorský den. Dopoledne mě čekala kontrola v nemocnici, kde zatím všechny výsledky byly dobré, zítra uvidíme zbytek. Odpoledne jsem šel hodit očko na mou milovanou paní doktorkou obvodní aby mě zvážila. Takže vám musím říct, že necelý týden před svýma čtyřměsíčníma narozkama mám 5400g.
7. 12.
1. 12.
Prosinec nám začal krásně lidičky, já jsem s mamkou totiž konečně domááááá.
Ještě mě sice čekají dvě nepříjemná vyšetření (jedno za 7 týdnů a druhé v celkové narkóze až mi bude půl roku), ale jsem to chlapák bojovník a budu zdravej jako rybička, to vám tady jako že se Šimonek jmenuju slibuju!
28. 11.
Ahoj všichni, tak jen abyste byli v obraze, že se tu nic moc neděje. Místo, aby mě dnes vítali jako nového občánka, tak už od čtvrtka ležím s mamkou v chrudimské nemocnici. Začlo to horečkama přes 39, ale naštěstí to už je minulost. Vypadá to na nějakou infekci v močových cestách. Teda řeknu vám, že mě strašně potrápili a moc jsem plakal-to víte kanyla do žíly, cévkování, odběr krve ze žíly atd., no fakt samé chuťovky
. Ještě že tu mám mamku a ta mě vždycky držela za ruku a hned pochovala a pochválila jakej jsem statečnej kluk. No určitě si tu ještě nějakou chvíli pobudem, takže mi držte pěsti ať jsem brzy zpátky u taťuldy a jsem zase zdravej jako rybička.
Pá Šimráček
22. 11.
Takový hezký datum no řekněte. To jsem prostě nemohl oslavit jinak než příchodem zpátky domů kde mě čekala krásná nová okna. Tři týdny jsem s maminkou a tatínkem vegetil u babičky a dědy v Soětuchách. Jůůů to byla paráda, já prostě miluju lidi a když si se mnou ještě povídaj a vymýšlejí legrácky tak to je tprve řehtačka.
Jinak kontrola u paní doktorky dopadla tak, že jsem krom mamčina mlíčka měl tu čest ochutnat i něco tomu podobného. No jako od maminky to teda není to vám řeknu, ale hlavně když to teče. Prostě teď budu dostávat obojí a budu spokojenej a snad konečně něco naberu. V pátek jdu na kontrolu tak se musím snažit!
Pro netrpělivce jesou zde aktuální fotečky (3 měsíce a 9 dní)
19. 11.
Tak dneska proběhla tříměsíční kontrola u paní doktorky a taky jsem dostal ďobanec do nožičky. Byl jsem statečnej a dlouho nebrečel, maminka mě totiž hned pochovala a dala veeelikánskou pusu
. No paní doktorka jen koukala a nestačila se divit po kom jsem prý tak dlouhej. Mám totiž 62cm. Jen s tou váhou to tak slavné není 4950g, takže mamka měla za úkol přes noc chytat čůrání. Samozřejmě že všechno skončilo úplně jinde, ale akce se zdařila po ranním kojení a děda nám to hned odvezl do laboratoře. Odpoledne musíme k paní doktorce znovu na krmení a vážení, aby se zjistilo zda dost piju a taky pro ty výsledky, tak snad bude vše OK. Od příštího týdne už snad budu zase zpátky ve svém doupátku, tak slibuju, že se nechám vyblejsknout ať víte jaký jsem fešák.
13. 11. - PÁTEK
Jak se říká, že pátek 13. je nešťastný den, tak pro mě to rozhodně platit nebude. Dneska totiž slavím svoje tříměsíční narozeniny. Teda řeknu vám, že to utíká jako voda a já rostu rodičům před očima. Už před týdnem jsem se vyšplhal na velikost oblečení č.62. Mlíčko pořád teče a moc mi chutná. Jsem šílený neposeda a rodiče mají pocit že kdybych mohl uteču jim raz dva. Neustále musím něco sledovat a nejoblíbenějšímy hláškami jsou agrrrrrrr abůůůůůů. Už přes týden bydlím s mamkou a taťkou u babičky a dědy v Sobětuchách, protože nám doma vyměnují okýnka, aby nám v zimě bylo teploučko. Tudíž se nedivte, že tu nic nepřibývá. Jakmile to ale půjde určitě sem brzy dáme nějakou fotečku ať vídíte jaký jsem habán. Příští týden ve čtvrtek mě čeká povinné očkování, tak je maminka zvědavá, zda budu bourat ordinace jako ona když byla malá! Mějte se všichni tak krásně jako se mám já.
4. 11.
Tak dnes jsem se vezl autem s maminkou do Hradce. To byla pohoda a čekal nás tam i hradecký děda. U paní doktorky mě po chodbě povozil a potom jsem s nim a maminkou u bratra dědy byl. Počasí nám moc nepřálo a když začlo pršet šup zpátky do auta a jeli jsme s mamkou domů zpět. Na dědu jsme ale nezapomněli a odvezli jsme ho k babičce také domů zpět. Až se můj taťka uzdraví, děda k nám určitě musí zase přijet a připít si s ním i mamkou na jeho 33 Kristových let.
Tak pro dnešek pá a dobrou noc
Jo a abych nezapomněl, taky jsem se viděl s tetou Káťou a mojí milovnicí Terezkou Šlechtovou. Teda řeknu vám být idolem holek už takhle malý je paráda. Moje milovaná Terezka se na mě totiž musí každý den chodit dívat ke mně na stránky
2. 11.
Teda řeknu vám, že minulý týden jsem měl spoustu zážitků. Nejen že jsem v úterý navštívil prarodiče Sýkorovi v Hradci (fotečky ve fotoalbu), a pak drandil s dědou v kočárku, ale v pátek jsem se vydal s rodiči zase do Trpišova a dokonce jsem tam s nima a dalšíma super lidičkama spinkal v krásném Zájezdním hostinci Obora. Jelikož tatínka dneska přepadla Kristova léta a maminku klepne v prosinci kulatina, rozhodli se oslavit to společně se svými kamarády. Bylo to moc príma a maminka dokonce dostala od taťuldy ještě něco tak i trochu za mě. Najdete to ve fotoalbu v rubrice nezařazené. Nutno podotknout, že vzhled medailonku vznikl v taťuldově makovičce a je to tak jediný originál na celém světě.
PS: Takže milý taťuldo, přejeme Ti i s maminkou všechno NEJ, hodně zdravíčka a splněných přání. Máme tě s mamkou moc rádi, jsi prostě ten nejbáječnější táta a chlap pod sluncem a těšíme se z každé chvilky, kterou společně trávíme!
Tvoji Andulka a Šimonek
27. 10.
25. 10.
Teda řeknu vám neděli jsme si s mamkou, taťkou i pejskama parádně užili. Od rána nám svítilo sluníčko a bylo krásně teplíčko. Dopoledne jsem se pořádně nabaštil a pak poslal do plenek pěknou nadílku. No a jelikož se mi nechtělo chrupat, rozhodli se rodiče, že vyrazíme i s pejskama na procházku. Vyšli jsme si do Trpišova na obídek a já celou dobu až do návratu domů prospal (to víte to drncání tak krásně uspává) a dokonce nechal rodiče v klidu nadlábnout. Já jsem se nabaštil hned po návratu domů a už jsme frčeli do Choltic k Havlíkovým (Olče, Rudovi a osmiměsíční Monče), přijeli taky Doležalovi (Dáša, Aleš a pětiměsíční Eliška) z Pardubic. Taťulda oběma rodinkám i holkám udělal pár foteček (já si ještě musím počkat něž si s holkama budu moc hrát), všichni si pěkně popovídali a frčelo se dom koupat, krmit atd. Moc děkujeme všem zúčastněným za super strávené odpoledne a už se těšíme až to zase zopákneme!
Pár fotek z dopoledne ať vidíte jaký jsem chlapák
Pešouni
23. 10.
Dneska odpoledne jsem spinkal dlouho, když mě babička Iva venku vozila, to je pravda. V kočárku jsem snil, že přijede hradecký děda. A opravdu, když jsem se ze sna probudil, děda už u nás doma byl. Když jsem se napapal, tak jsem se v jeho náruči na dědu tolik smál, až se děda jednou rukou za bříško popadal. Tatínek nás přitom vyfotil, ale pěkně se přitom zapotil. Dědovi dal fotečku a říkal, to je od Šimonka dědečku. S dědou jsem si ještě dlouze povídal, v postýlce mně hračky ukazoval a pak mně i mamince na dobrou noc pusu dal a odjel vláčkem zase v dál. Děkuji Ti dědo, že jsi zase přijel, ty to již neuvidíš jaký budu mít před koupáním v plínce příděl.
Pá dobrou Šimonek
Poznámka maminky: Verš se naplnil až do poslední věty
18. 10.
Ahojda všichni, tak se nám venku počasí trochu zbláznilo ale já se mám pořád nejlíp. Buď jsem doma v teplíčku a nebo jsem zachumlanej v kočárku, kde to pěkně drncá a krásně se spinká. Doma nic nedrncá, a tak řvu jak pavián (zkouším co mamka s taťkou vydrží). Jo a abyste viděli jakých krásných rozměrů jsem ve svých dvou měsících dosáhl, přidávám pár fotek s taťuldou.
15. 10.
3. 10.
Ahojda všichni, takže dneska mám za sebou přesně dva měsíce od té doby co jsem se mamce vyloupnul z bříška. K dnešnímu dni mám 59cm a kolem 4600g. Nevím to přesně ale jelikož váha vážila jen do 5kg a plech s plínkou měli 320g a když mě na něj mamka položila ukázalo se ERROR. Tudíž usuzuji, že jsem prostě přesáhl 4600g. Jinak řvu jak pavián a rodiče museli přikročit k tomu, že mě nechávají vybrečet. Když mě totiž vzali z postýlky okamžitě jsem přestal plakat a rozdával úsměvy. No prokoukli mě vážně brzy. Dneska mi přijel popřát i hradecký děda a přivezl mi méďu do vany. Samozřejmě nezapomněl na veršík!
Ještě jsem spinkal když děda přišel od vláčku. Pejskům přivezl mňamku a mě do vaničky hračku. Když jsem se vzbudil, děda na mě po očku kouk a já jsem si vícekrát pšouk. A když mě řek ty moje zlato, to už jsem měl na hřišti bláto. Spinkat se mi nechtělo, chtěl jsem se chovat nebo pohoupat, a tak jsem zkoušel plakat, ale za chvíli jsem zjistil, že to nebyl dobrý nápad, a tak pro dnešek pá pá dědo, maminka mě vykoupe, dá napapat a půjdu spát.
Šimonek
Tak ještě zde dlužíme info, že minulý pátek a sobotu jsme stravili u našich kamarádů Hošků (Michal, Lucka, Míša a Káťa) v jejich krásném novém domečku v Roztokách u Prahy. Oba dva dny jsme byli na krásných procházkách a tu sobotní zakončili pouštěním draků. Všichni jsme si to krásně užili a my moc děkujem za pozvání a dobroty paní domácí. Pár foteček nesmí chybět.
6. 10.
Tak za mnou již po sedmé přijel hradecký děda. Spinkal jsem a když jsem se vzbudil, tak na mě děda mluvil. Já jsem se na něj smál a vůbec jsem neplakal. Poznal, že mám rýmu, a tak mně řekl pár rýmů. Říkal, že jsem pěkný a čiperný kluk, ale zatím prý nikomu ani muk. Než odjel tak mě chvíli pochoval, dal mně pusu a odjel vláčkem vdál. Pá dědo a přijeď brzy zase. Mám tě rád a rodiče také.
Pá Šimonek
5. 10.
Takže konečně jsou tu fotečky ze ZOO ve Dvoře Králové. Jinak musíme napsat, že Šimonek asi chytil od taťuldy rýmu a kašel, tak mamka čeká co se z toho vyklube.
28. 9.
Sváteční pondělí jsme měli tu čest strávit se Šlechtíky (Káťou, Honzou, Terezkou a ????). Vypravili jsme se za zvířátky do ZOO do Dvora Králové, kde jsme na 10 hodinu měli srazík ještě s dalšími kamarády (shodou okolností taky Káťou, Honzou a Terezkou v bříšku). Ráno když už jsme byli připraveni vyrazit, jsem ale mamince připravil pěkné překvápko a muselo se převlíkat a dokonce i koupat, měl jsem to postě všude. No ale zase řekněte lepší než se takhle předvést před ostatníma zvířátkama. Moje milovnice Terezka mě pořád kontrolovala co zrovna dělám a všechno mamince hlásila. Všichni jsme si výlet parádně užili a cestou zpátky se zastavili i na dobré večeři v jedné restauraci kam jsem chodil ještě s mamkou v bříšku a měl jsem nakázáno se pak přijet ukázat. Doma mě pak mamka vykoupala, nakrmila a spinkal jsem až do 4:30! Fotečky určitě nějaké budou, ale kdy to musíme nechat na tatínkovi.
Takže naši milí kamarádi moc vám děkujeme za prímově strávený sváteční den!!!
26. 9.
Sobotu jsme si opravdu nádherně užili všichni tři. Počasí nám přálo a tak jsme
nastartovali obytné autíčko a vyrazili na můj první výlet do Studnice u Hlinska. Tak jsem z autosedačky přestoupil do kočáru a pak už se jen vozil a vozil a nebo baštil. Mamka s taťkou si dali pár kilometrů do nožiček a po příkopech našli i pár houbiček. Jestli chcete vidět jak nám bylo koukněte na fotečky a taky na moje království (shimri´s kingdom) u tatínka na stránkách, kde je taky moje první video!
24. 9.
Takže dnes máme za sebou s maminou zvládnuto celých 6 týdnů od té doby co jsem spatřil světlo světa. Občas válčíme, ale více méně se snažíme o mír. Včera jsme se zase byli podívat na paní doktorku, jelikož mě pořád trápí jedno očičko. Pokud vás zajímají moje sexy míry na konci šestého týdne, tak tady jsou:váha: 4280g, míra 57cm, obvod hlavičky 38cm. Byl jsem moc pochválen. Na očičko jsem dostal antibiotické kapičky, tak snad se to zlepší a z výsledků krve mi bohužel zjistili, že budu alergik po tatínkovi, tak budem doufat že ne tak silný jako byl on když byl malý.
Mějte se všichni moc hezky, já se pomalu probouzím a dožaduji čudlíčku, ale nejdřív mě maminka musí dát antibiotika, přebalit a převlíknout, a pak mám slíbenou procházku s babičkou.
Čtvrtek 24.9.2009
Tak dneska mě bylo již 6 neděl. Přijel k nám opět děda Jirka z Hradce, povozil mě v kočárku a vše šlo hladce. Ještě jsem v kočárku spinkal, když děda přijel, ale když jsem se vzbudil, to byl v plínkách ale příděl. Maminka vše ošetřila, potom mě omyla a nakojila. Děda říkal, že rostu rychle jako z vody a ať mě v životě míjí nepohody. Dobrá rada nad zlato věřte, vy to znáte, uznejte však, že v mém věku to ještě nepoznáte. Až povyrostu, budou dědova slova dobrou radou, problémky pak půjdou stranou. Děda mě musí mít asi hodně rád, co víc si mohu přát. Pápá dědo, děkuji, že již po šesté navštívil jsi nás a přijeď brzy zas.
Šimonek
20. 9.
Sobotu jsme si všichni tři vážně užili. Dopoledne jsme byli v zámeckém parku, kde
byla hasičská soutěž a odpoledne jsme byli na procházce u rybníku Tomaňáku kousek od vesničky, kde bydlí babička a děda. Po prochajdě jsem dostal baštu a mamka s taťkou si ogrilovali právě u babičky a dědy (ti si užívali v Orlických) masíčko. Teda řeknu vám že na čerstvém vzdoušku se spinká jedna báseň. Zato od 3 od rána o mě rodiče věděli pořádně a už se asi moc nevyspali. Taťka měl sebou svoji novou hračku (rozumějte foťák) a tak nás s mamkou blejsknul jak drandíme s kočarem, tak kdo chcete jukněte sem.
No a dneska nám přijeli Šlechtíci s moji sice starší nápadnicí Terezkou, zašli jsme na zmrzku a já pak s mamkou a taťkou ještě na obídek a dlouhatánskou prochajdu.
Za chvíli se jdu koupat, baštit a mamka s taťkou budou doufat že i spát.
18. 9.
Ahoj všichni, tak jen v rychlosti abyste věděli jak se mám. V 10 jsem se nabaštil a kupodivu usnul už při pokusu si odříhnout. Ale nejsem žádný páprda a zvládám to i v poloze spící. Maminka přidala na rajče pár foteček (sice z mobilu, protože jinak to nestíhá) ze včerejší odpolední hry na schovku. Tak alespoň nějaké novinky. Včera jsme úspěšně završil 5 týden na tomto světě a zatím až na ty nezkrotný prdíky se mi tu moc líbí, hlavně baštit, to prý lapu pusou jako kapr a taky koupáníčko. Když to dobře dopadne a bude volné místečku mám slíbené od mamky po 6 týdnech pár lekcí plavání ve speciálních vanách, tak snad se místečko uvolní. Mějte se všichni moc príma.
15. 9.
Tak si představte, že jsem si dneska vyrazil s mamkou a bičkou autem do Chrudimi. Auto to já mám opravdu rád, vždycky mě udrncá a já spinkám. No nezklamal jsem ani teď, ale to jsem netušil co mě čeká. Spokojeně chrupu a najednou dva bodance do prstíku a nějaká paní v bílém mi mačkala prstík, auuuuuu to jsem jim pane ukázal jak mě naštvaly. Pak jsme jeli ještě juknout na paní doktorku a hrdě vám oznamuju, že jsem překnal hranici 4kg a vážím 4050g a prý jsem dlouhej jak čára. Teď už si spokojeně napapán chrupu.
13. 9.
Ahoj všichni, takže i když si teď spokojeně chrupu, chci vám všem poděkovat za všechny milé vzkazy v návštěvní knize i za přízeň, kterou mi prokazujete svoji návštěvou zde. Dneska slavím svoje první měsíčniny. Jojo letí to letí, rostu jako z vody a každým dnem reaguju víc a víc na podněty okolo mě, hlavně na mamku a taťku. Za chvilku za mnou přijede hradecký děda, tak se těším až si s ním zas popovídám.
9.9.
Dnes je 9. 9. 2009 – středa, přijel za mnou opět hradecký děda. Tak jsme si spolu dlouze popovídali, dnes už jsem dědu i viděl a jsem rád, že byl tady. Pejskům přivezl uzené tyčinky a dostal od maminky palačinky. Ani jsem neplakal, když mě děda choval. Vezl mě i na nádraží v kočárku, jízda byla v naprostém pořádku. Říkal mě jak dělá mašinka, no vážně, byla u toho i maminka. Ta mě vezla od vláčku zpátky domů a já usnul v kočárku plný dojmů. Zážitků s dědou jsem měl dneska moc, těším se na koupel ve vaničce a všem přeji dobrou noc.
Šimonek
8. 9.
Takže dnes jsem byl zase u paní doktorky a prý musím začít víc baštit. Tentokrát jsem se nevytáhnul tak jako tenkrát po týdnu pobytu doma. Teď jsem zvládnul za 14 dní přibrat jen 200g, takže jsem na 3850g, ale jinak je vše OK. No a za 2 dny už mi bude MĚSÍC to to letí co. Příští týden musím ještě na odběr krve, což se mi asi moc líbit nebude. Tak se mějte a já jdu baštit, abych to brzy dohnal.
Páček Šimráček
4. 9.
Ahoj všichni, tak si tu teď spokojeně chrupu u maminky v náruči, ale běda kdyby mě položila do postýlky. Venku nám strašně prší, takže s kočárkem se nejelo. Jinak je u nás vše při starém, čudlík stále plně připraven k dispozici většinou v pravidelném tříhodinovém intervalu a včera jsem ukázal rodičům jak se dá prostřílet skrz všechny plíny až na maminčinu ruku.
Jinak ve středu za mnou dorazili Airinkovci a hradecký děda a udělali jsme si baštu u nás na dvorečku. Děda dokonce poprvé okusil jaké to je řídit Formuli jedna z nádraží k nám domů a pak mě ještě vozil po dvorečku. Teta Evča se po dědově odjezdu podívala jak se mi líbí koupáníčko ve vaničce, zatím co si chlapi dole dávali do žaludku hovězí baštu. 
Prostě to byla paráda,pár foteček najdete zde. No a včera jsem byl s maminkou až v Chrudimi na náměstí. Maminka naběhala dosti kilometrů a já si celou dobu spokojeně (až na pár prdíků) spinkal v kočárku.
A opět přidávám jeden veršík od hradeckého dědečka
Dneska mě poprvé v kočárku vozil hradecký děda. Přesto, že naposled kdy vozil kočárek je tomu přes 30 let, šlo mu to se mnou jak za mladých let. Občas jsem na něj očkem mrknul, ale to jen pro kontrolu, kdyby brknul. Ale jízda to byla plynulá a plná ohledů za maminčina dohledu. K večeru pak během grilování, byli rodiče rádi, že mě děda po dvorku povozil, a že byl tady s námi. Byl jsem ještě v kočárku, když děda odjížděl, ale spinkal jsem a tak jsem ho již neviděl. Poslal mě po mamce na dobrou noc ale pusu a tak snad k radosti mamky a taťky dneska sladce bez plakání usnu.
Šimonek
28. 8.
Tak dnes jsem si zase popovídal s dědou z Hradce, no to vám byla legrace. Když jsem pak trochu plakal, tak mě děda choval. Přivezl zase mňamku pro taťku a mamku. Mamince pak k podpisu návrh smlouvy na stavební spoření i s tužkou a já k tomu dostal bačkůrky s liškou. Až budu velký, a to uteče jako voda, postavíme novostavbu s názvem ANDYSIMONMEDA. Mám od hradeckého dědy k narození již prý cennou zlatou minci s reliéfem Franc Josefa z roku 1882 jako medailonek, ale já to mám zatím za bombónek.
Pro dnešek bylo zážitků dost, těším se na koupel a mňamku od maminky, pápá a rodičům pak se mnou klidnou dobrou noc.
Šimonek
Foto s hradeckým dědou Jirkou
Dnes (25.8.) za mnou přijel děda Jirka, taťka mamky. Přivezl buchty, ty byly mňamky. Mamka je ochutnala, takže jsem je měl v mlíčku později, co to udělá v mém bříšku se dozvědí později. Moc jsme si spolu popovídali a rodiče byli rádi, že byl tady s námi. Říkal všem, že jsem udělal pokroky a ať v budoucím životě nedávám na nekalé proroky."
Děkuji dědovi za radu a těším se na další návštěvu a pozitivní radu, která mě a mým rodičům vylepší dobrou náladu. Již jsem po koupeli a od maminky napapán, jdu spinkat, ať si rodiče odpočinou, co víc si mohou zatím přát.
Pá, dobrou a nerušit. Šimonek
25. 8.
Jen v rychlosti, abyste věděli jak jsem pochodil u paní doktorky. Mimo to že jsem ji předvedl jak krásně umím čůrat a kakat, tak jsem za týden pobytu doma přibral 350g. Tudíž z propouštěcí váhy 3300g jsem po týdnu na 3650, to jsem pašák co. Prý je to za týden ažaž.
Dokonce se na mě přijel podívat i hradecký dědeček a jakmile bude mít taťka čas, tak sem určitě zveřejní společnou fotečku mě a hrdého dědy. Tak se zatím mějte už zase začínám bulet, ty prdíky to je prostě úděl nás chlapů.
23. 8.
Takže lidičky, dneska jsem byl poprvé asi na 20 minut venku v kočárku. Mamka s taťkou mě vzali na výlet do parku ukázat mi, kde se před rokem a kousek brali. No né že by mě to nějak tankovalo, to víte když ono to se mnou tak pěkně drkotalo, ža jsem to prostě zalomil a romantické místečko moc 
nevnímal. Jen co jsme se ale vrátili dom, byl jsem čiloučkej a musel si zazvonit na čudlíček, abych mohl pokračovat ve spinkání. No a ve fotogalerii najdete fotečky, abyste měli představu jak vypadám po čudlíčku a taky jak jsem si dnes ráno vegetil s taťkou v posteli.
Tak bacha začal jsem řvát, takže máma musí letět
20. 8.
Čau lidičky zdraví vás spokojeněn napucnutý Šimráček. Teda řeknu vám je ten život ale pěkně náročnej. Hlavně asi pro mamku, protože té moc příležitosti k odpočinku a spánku zatím nedávám, no snad se to brzy zlepší.
Jinak abyste věděli, tak ve čtvrtek si mě byla prohlídnout paní doktorka se sestřičkou a moc jsem se jim líbil. Prý jsem v naprostém pořádku a mám všechno co potřebuju (hlavně ten čudlíček). No a v úterý se za paní dktorkou jdeme zase podívat, abychom zjistili zda mi mačkání čudlíčku prospívá a já přibývám na váze.
No a ještě jedna podstatná informace, dnes ve 21:20 tomu bude přesně týden co jsem se vydral na tento svět. Zatím jsem z něj ještě moc neviděl ale však ono to přijde. Rodiče mi pořád slibujou nějaký dvě bafající stvoření, tak jsem na ně vážně zvědav. Když by mě moc prudili zkusím na ně zařvat jako LEV a uvidíme co oni na to.
No pro dnešek asi končím a maminka vzkazuje jakmile se trochu zmátoží zkusí sem pospat nějaké svoje pocity z porodu.
17. 8. 2009
Takže miláčci moji, jen abyste věděli tak dnes jsem poprvé spatřil kouzlo mého domova a zatím se mi tu líbí. Čudlíček mám k dispozici jakmile si zařvu a bílého moku teče čím dál víc, no tak co víc si přát. Ani pokakanej zadek si nemusím utírat sám, prostě si žiju a piju jako král. Mamka i já si teď budem muset pěkně nastolit nějakej rytmus. Zítra se na mě přijde podívat i moje paní doktorka, tak já se jdu hezky vyspinkat ať se jí ukážu v plné parádě a kdo ví, třebas se rozhodnu a pořádně ji zítra pokřtím až mě máma rozbalí.
16.8.2009
Takže miláčci, ještě jsme se neviděli face to face. Nicméně, rád bych vám řekl, že se na naše první setkání moc těším. Teď mi dovolte pár stručných informací. Vezmu to hezky od začátku.
Čekání - to bylo fakt dlouhý, všichni se vsázeli že teď nebo zítra nebo další den, ale já si klidně dál hověl v bříšku a čvachtal v jakési teplé tekutině. Občas jsem měl pocit, že se mi tam někdo vtírá a snad se mě i snaží vypudit. Ale kdepak, to víte máma je máma.
Den D - 13.08.2009 - ráno budíček kolem 6 a že prej nástup na 7 do porodnice. To jsem se ještě smál a říkal si, že se zas jen někdo bude o něco snažit. Moje prozatimní zkušenost byla, že se to nikomu nepovedlo, takže jsem nepředpokládal žádný posun ani v tento den. Cuky v bříšku byly, to jo, ale to už jsem znal z dřív, takže žádný drama. Celý den zase jen čekání. Jen jendou jsem zahlédl za rohem primáře, ale zase zmizel. Jo pak nějak podvečer kolem 17:30 to přišlo, fakt záhul ne. Někdo tam něco strčil a mě to začalo děsně prudit. To už jsem si fakt řek, že to asi dlouho nevydržím. Moc mě to nešlo do hlavy, ale byl to vopruz a bříško cukalo čím dál víc. Asi hoďku na to zase někdo ťuká na bránu. Říkám jdi pryč, ale čeče najednou zahlídnu prst a v tu ránu čvachtačka ubejvá a ubejvá, tyjo to sem nechápal, ale rozhodně jsem z toho nebyl nadšenej.
Minuty - 21:15 - to byl moment, kdy se moje vlastní máma zřejmě rohodla, že už mě tam nechce a tlačila mě ven až barvy měnila - to jsem ještě netušil, že je budu měnit taky. 21:20 - hele normálně raz dva tři raz dva tři a hlavu jsem měl venku a zbytek uvnitř - a raz dva a bylo po čvachtačce a teplíčku - to vám říkám, to člověk vůbec neví která bije. Nic jsem neviděl, divný mrazení po celým těle a najednou - echeecheeche - cosi se stalo, já se zakuckal a zjistil, že jsem se nadechl. Nic moc, maj tam klimošku a nevětraj, zdálo se mi to tam takový zatuchlý, ale neviděl jsem kolem, tak nevím co kde bylo kolem mě.
První pozitivum - potom, co mě někdo někam odnes a něco se mnou dělal, nějak mě opatlával ošplíchával nebo co, tak mě položili na něco, co vonělo jako moje máma, jen mi bylo divný, že jsem na tom a ne v tom. A v tom to tam bylo. Nějakej čudlík mi zavadil o frňák a potom o rtíky a já si říkal: "jojojjojojojo to mě bereee" a taky že jo. Mňamka, sem si cuc a pak jsem to regulérně zalomil. Ta příjemně teplá a měkká hmota co voněla jako moje máma - na tý se to fakt snadno zalomilo.
Intermezzo - musím říct, že čudlík se objevuje celkem pravidelně a je to čím dál lepší - pomalu mi dává smysl, proč jsem si to musel protrpět a prolízt tím tunelem - kvůli čudlíku. A taky se to dá regulovat, prostě chceš čudlík tak uděláš randál a čudlík je tu co by dup. Krom toho to zas hned můžeš zalomit na tý skvělý hmotě.
16.08.2009 - skety - všechno to tak hezky klapalo, čudlík dávál čím dál lepší mok a já si dával čím dál víc do nosu. Jediný co mi bylo divný že už nejsem tak modrej, ale jsem spíš žlutej. Přišel se mkrnout zase můj zploditel, ale moje barva ho asi moc nezajímala. Potom co za odešel, přišla bílá paní a vzala mě někam jinam, kde sem až do teď. Je fakt, že to tu příjemně hřeje, a mám i pocit, že už nejsem tak žlutej, ale štve mě, že mě nikdo moc nehladí a když se dožaduju čudlíku, tak má celkem zpoždění.
Srdečné pozdravení - no nic, takže jsem furt tam co to hřeje a netuším jak dlouho mě tam nechaj. Každopádně si myslím, že jsem v poho, protože já i čudlík jsme pozitivně naladěni - já když cucám čudlík a čudlík když docucám:). Tímto bych to pro dnešek uzavřel a poslal vám jeden malý decentní blinkaneček na tvářičku a ucvrknutí třeba na ručičku. Mějte se fajn, nelezte tunelama pokud si nejste jisti, že je na konci čudlík a brzy se zas ozvu.
Váš Šimon Šimráček Pešek alias "Durchplína"
11. 8. 2009
Pro všechny příchozí, jelikož nával nervozních sms zda stále nic stoupl, rozhodla jsem se nereagovat a informace po dnešní kontrole je taková, že ve čtvrtek ráno v 7 začínáme s vyvoláváním a pokud do večera nic, tak v pátek nás čeká císařský řez. Mějte se všichni bájo a snad už to bude brzy za námi.
10. 8. 2009
Takže dnešek byl druhý možný termín, ale prďolovi to prostě ven nejde. Takže zítra ráno v 8 mě čeká kontrola a pan primář si nás tam asi rovnou nechá a zkusí se to vyvolávat. S největší pravděpodobností to Šímovi nejde prodrat se ven přes břišní svalstvo, tak uvidíme jak to půjde po chemii.
Mějte se všichni moc príma a snad od zítřka v nejbližších dnech už si tu budete moc přečíst radostnou novinku a že se mamince nesmírně ulehčilo!
7. 8. 2009
Stále nic. Včerejší kontrola dopadla jen se slovy, maminka by už chtěla ale dítku se vůbec nechce, takže opět nezbývá jen čekat. Pokud do úterý broskve nedozrají, začne se s vyvoláváním a to bychom vážně nechtěli!!!
Takže všichni co na nás myslíte, opět děkujeme a nezbývá nic jiného než trpělivě čekat dál a snad už se brzy dočkáme.
5. 8. 009
Sice ještě není pátému konec, ale bohužel ani dnes se broskve nesklidily. Nutno podotknout, že paní masérka mě opravdu nešetřila a já tu pak ještě večer běhala ze schodů a do schodů. Prostě to dítě je naprostej flegmouš a vůbec ho nezajímá, že máma už je na pokraji zhroucení.
No nic takže jsme vás zase nepotěšili a mě čeká zítra další kontrola, tak uvidíme co nám pan primář poví za novinky!
4. 8. 2009
Naši milí kamarádi,
takže asi za 15 minut tu máme první možný termín 5. 8. 2009, kdy by se naše smečka měla rozrůst o jednoho dvounožce. Já jsem teda ve skrytu duše doufala, že se prďolovi bude chtít na svět dřív a dělala pro to cokoli. Od rána do večera šmajdám jak divá, tahám tašky atd., ale bohužel Šimráčkovi se to asi moooc líbí. No dneska mi úsměv na tváři zmizel v momentě, kdy jsem se sotva postavila na nohy a teď tu ležím s brutální bolestí třísla. Doufám že až se ráno probudím bude líp, mám totiž na odpoledne domluvenou masáž tak bych si ji ráda pěkně vychutnala.
Každopádně všem příchozím už teď děkujeme, že na nás pořád myslíte a píšete zprávičky. Když taťulda viděl co máme návštěv, prohlásil, že se bude snažit nezklamat a podávat pravidelné informace a fotodokumentace. Doufejme že slib dodrží!
Takže držte i nadále pěsti, aby BROSKVE brzy dozrály (ti co viděli Dobu ledovou 3 a někteří již zasvěcenní jistě pochopí co tím chceme říci) a mi tu mohli zveřejnit jen samé pozitivní zprávičky!!!
Pešouni
5. 9.
Je sobota, pohoda. Přijel za mnou hradecký děda. Přivezl bábovku, kterou sám upekl. Mamka ji jako první ochutnala a po 13 hoďce jsem ji v mlíčku měl i já. Byla dobroučká věřte, děda říkal, že upeče ještě. Pochoval mě i povozil v kočárku a potom taťka odvezl dědu ke vláčku. Mám dědečky dva, oba Jirky a věřte jsou mně moc sympatický. Mám taky dva živé pejsky Darpíka a Atoska, ti dostali od dědy piškotky. Až budu větší, budu si s nimi hrát, dovádět, radovat, ale teď mě maminka nakojila a uloží mě spát.
Pápá Šimonek
Jelikož se nám začíná fotogalerie trochu rozrůstat a paměť by byla brzy vyčerpána, přidáváme zde odkaz na pár foteček alá Pešci a spící mrňousek.
13. 9. 2009 neděle, hradecký děda již za mnou po páté přijede. Mně jsou totiž dneska již 4 neděle. Byli jsme s maminkou dědovi s kočárkem naproti u vláčku, hřálo sluníčko bylo teplíčko trochu jsem se potil, a když jsme šli zpátky domů, tak nás tatínek k našemu překvapení všechny tři vyfotil. Děda mě přijel popřát k měsíčnímu výročí narození, ale říkal mně, že na tom není zatím nic ke slavení. Přivezl zase dobré buchty, ty co ho moje maminka podle receptu naučila péct. Rodiče říkali, že jsou moc mňamky, dědovi nabídli malý drink a pardubický zákusek s kávičkou a než děda odešel ke vláčku, tak mu ugriloval tatínek i steak. Jsem dobře naladěn, dneska to byl zase pro mě pěkný den.
Pá brou Šimonek
Když jsem se dnes odpoledne u maminky kojil, hradecký děda nás překvapil. Říkal mi, že jsem smíšek a že venku padá první snížek. Taky že jsem pěkný vykuk, nevím však kdo to je a tak nikomu ani muk. Děda šel k vláčku pěšky a když odcházel pohladil prý oba pejsky. Mně dal děda pusu, ale to jsem již spal, a když jsem se vzbudil, již jsem dědu očkama nedohledal. Vím ale že přijede zas, i kdyby bylo plno sněhu nebo byl velký mráz.
Šimonek
Když mě bylo 5 dní a jeli jsme z hradecké nemocnice, tak mě hradecká prababička Stanislava i pradědeček Josef viděli, a dnes jsem je oba viděl poprvé i já, když jsme s maminkou a tatínkem za nimi autíčkem přijeli. Pradědeček dobré jídlo navařil a hradecký děda Jirka u nich také byl, a když jsem se s prarodiči poděkováním rozloučili, tak mě děda více jak 3 hodiny v kočárku krásně povozil. Když jsem se pak ve velkém TESCU probudil, bylo tam plno světýlek, a z kočárku na mě shora koukaly kytičky, hračky i velký motýlek. Maminka mě tam přebalila a nakojila, s tatínkem pojedla a napojila, dovezli jsme autíčkem dědu Jirku domů a já mu řekl, že jsem za celý den plný nových dojmů. Děkujeme Ti dědo za příjemný den a až opět přijedeš k nám, pojedu s tebou rád zase v kočárku na procházku ven.
Pá Šimonek
Tak dneska po poledni k nám přijel hradecký děda a zůstal s námi až do večera. Přivezl dobré buchty, dárek, kytičku s přáním k 30 narozeninám dostala maminka, nový bryndáček s obrázkem malého lvíčka pak čekal na Šimonka. A na pejsky Darpíka a Atoska čekala slaninová tyčinka. Děda se na mě smál a chválil mě jaký jsem byl v nemocnici bojovník, a taky že jsem od jeho poslední návštěvy (13.11. když mě byly 3 měsíce) již pěkný cvalík. Už se mně po dědovi stýskalo to mi věřte a jak jsem si s hračkami v postýlce hrál, s dědou a maminkou povídal, tak jsem si pobrukoval, žvatlal a smál, ale než děda odjel tak taky plakal. Usnul jsem dlouho večer a zdál se mě pěkný sen, že jsem již zdravý a pojedu už brzy v kočárku po dlouhé době na procházku ven.
Pá Šimonek
Když jsem se odpoledne vyspinkal hradecký děda Jirka s pratetou Evou již u nás byl. Viděl jsem ji dnes prvně, a hned poznala, že nejsem již žádné nemluvně. S dědou jsme si zase pěkně popovídal a řekl mi, že jsem jeho smíšek, čipera a pěkný zvídal. Taky, že jsem za 14 dní co mě neviděl zbaculatěl, povyrost, a že má z toho velkou radost. Stavili se u nás také babička Iva s dědou Jirkou ze Sobětuch. No řeknu Vám, tolik příbuzných najednou, jsem tomu rád a byl to pro mě velký zážitek. Navíc, když zítra budu mít svátek já Šimonek. Všichni si se mnou povídali, k svátku popřáli a navečer odjeli všichni vdáli. Bude se mi dneska pěkně usínat a možná i něco krásného zdát, protože všechny jako oni mě mám rád.
Šimonek
Jsem s rodiči na návštěvě u babička a dědy v Sobětuchách. Je čas rozjímání „Boží hod vánoční“ pohoda, a jsme všichni rádi, že za námi přijel i hradecký děda. Včera na Štědrý den při rozbalování dárků mě taťka u stromečku fotil a pěkně se při tom zapotil. No řeknu Vám, to byl pro mě zážitek, poprvé vidět tolik ozdobiček, dárečků a světýlek. Nevěděl jsem co mám dělat dřív, zda očima sledovat blikající světýlka, tahat na stromečku za větvičky, ozdobičky, nebo sledovat pejsky, mamku a taťku jak vybalují dárečky. Fotky se všem moc líbili, jsem prý na nich jako hlavní akční hrdina a moc mě těší, že v mých
Šimonek
Tak dneska za mnou přijela hradecká babička s dědou. Ukázal jsem jim snad všechno co už umím. Pásl jsem koníčky, tahal na stromečku za ozdobičky a rozvazoval červené mašličky, s hračkami jsem si hrál, hlasitě se smál a také v pusince ručičkou zoubek hledal, maminčino mlíčko sál, taky jsem si trošinku poplakal, pokakal a babičku i mamku jsem při přebalování dokonce počůral. Když jsme šli před obědem na procházku, byl jsem hodný a v kočárku spal. Při obědě v restauraci mě děda malinko pohoupal a aby se všichni v klidu najedli, spal jsem v kočárku dál. Než odjela babička s dědou vláčkem domů, taťka uvařil kafíčko a připili si společně s rodiči na moje i na jejich zdravíčko. Měl jsem pro dnešek zážitků dost, tak se vykoupu, nakojím a potom již všem přeji dobrou noc.
Tak dneska jsem jel autíčkem do Hradce k babičce a dědovi a maminka s tatínkem si tam zašli ke kadeřníkovi. Byl jsem tam dnes poprvé a byl jsem pěkně zvídavý. Vše pro mě nového jsme si s babičkou a dědou v jejich bytě prohlíželi, společně popovídali i s hračkami hráli. Babička mě potom přebalila, maminčiným mlíčkem nakrmila, po krkanečku pochovala, až mě únava spolu s dojmy překonala. Než jsem však na hoďku usnul, tak mě děda ukázal kouzelný hrneček, který mu přinesl Ježíšek. Hrneček je uvnitř bílý, jinak celý černý, ale když se v něm čajíček nebo kafíčko zalije horkou vodou, celý zbělá a objeví se na něm na obrázku Šimonek s dědou. Děda má z kouzelného hrnečku velkou radost. Pošeptal mě, že prý když mě každé ráno a večer na hrnečku vidí, nemají s babičkou o mě takovou starost. Když přišli maminka s tatínkem od kadeřníka, mnul jsem si již očička. Babička s dědou mě vyprovodili až do autíčka, dali nám sebou dobrých povidlových a tvarohových buchet do ranečka a odjeli jsme zpět domů vyvenčit a nakrmit pejsky Atoska a Darpíčka.
Tak jsem se opět vydal s mamkou a taťkou do HK a byl u babičky a dědy 10 hodin. Mamka byla u kadeřnice, je parádnice. Taťka potom odjel zpět do Slatiňan fotit a babička s dědou se z mých aktivit začali pořádně potit. Než mě začali vozit venku v kočárku, s babičkou jsem v její náručí dělal do vyčerpání (babičky) moje oblíbené “HOPY HOPY“, nebo lezl úprkem po čtyřech a nestačila mě i s dědou dohonit. Sám jsem si i sedal, kam jsem dosáhl jsem se na nožičky zvedal, byl jsem celý den jako smíšek, všechno hamání co maminka připravila jsem k radosti babičky a dědy bleskurychle za pomocí babičky lžičkou z misky (s autíčkem na dně) spořádal. Ukazoval jsem všem můj první zoubek, nové botičky i hračky, a nakonec po jídle pak v nočníčku i 3 bobečky. Byl jsem celý den středem zájmu nejen členů rodiny a než jsem odjel s maminkou domů spal ještě u babičky a dědy celé 3 hodiny. Přijel jsem domů plný dojmů až po 20 hodině a po absolvování lazebné koupele a maminčina opojení jsem usnul až kolem 22 hodiny. Asi budu k radosti rodičů dlouho ráno spát, o to méně si ale budu moci zítra přes den hrát. Nevadí, nevadí, že to nemělo řád, k babičce a dědovi přesto pojedu příště zase rád.
Šimonek
